Marek Eben, moderátor, písničkář, hudební skladatel a herec. Legenda televizních obrazovek a člověk, který se často objevuje ve vedení volebních průzkumů zabývajících se otázkou, koho by si lidé přáli za prezidenta. I přesto, že měl čas pouze na krátký rozhovor, prozradil některé skutečnosti týkající se jeho moderátorské práce.

V pořadu Na plovárně jste měl spoustu hostů z nejrůznějších oborů, na které jste se musel připravovat. Narazil jste při svých přípravách na nějaký obor, který vás zaujal na tolik, že kdybyste měl tu možnost, chtěl byste na něj být odborník?

Zajímavých oborů byla spousta. Když máte člověka, který miluje svou profesi, tak je to nakažlivé, ať dělá cokoliv. Může to být lakýrník nebo sochař, to je jedno. Ale když to má rád a vy to z něho cítíte, tak se jeho nadšení přenese i na vás.

Vy jste známý svým kultivovaným projevem. Bral jste lekce etikety nebo jste se s ním takříkajíc narodil.

Lekce etikety jsem nebral vůbec. Myslím, že je to trochu legenda, ten můj kultivovaný projev. V pořadech, které jsem dělal, jsem byl většinou v obleku nebo v saku. Když si na sebe vezmete oblek a uvážete si kravatu, tak ihned působíte, že jste mnohem kultivovanější. Je ovšem pravda, že když na sobě máte slušné oblečení, máte potřebu se tak i chovat. Ale ne, žádné lekce jsem nebral.

Kdybyste měl dělat rozhovor s Bohem, na co byste se ho zeptal?

Jak je to možné, že nás všechny ještě nezadupal do země.

Pořad Na plovárně běží od roku 1999, není po tolika letech náročné stále vymýšlet zajímavé a originální otázky?

To víte, že je. Zejména když máte profese, které se opakují. Když děláte první rozhovor s režisérem, tak vás k té profesi napadne spousta věcí. Když už máte desátého a dvanáctého režiséra je to náročnější. Vy se s tím člověkem vždycky máte o čem bavit, ale musíte brát v potaz, že když se budete bavit o jeho posledním představení, které z těch diváků vidělo mizivé množství, tak se budete bavit o něčem, čemu ten divák nebude rozumět. Takže se snažíte najít otázku, která by fungovala k té profesi obecně. Ale když už je to desátá, dvanáctá, patnáctá variace, tak je to čím dál těžší.

Kdybyste byl doktor, co byste sám sobě předepsal, abyste měl spokojenější život? Byla by to větší trpělivost, méně starostí nebo třeba lžička cukru navíc v ranní kávě?

Já vám nevím. Já mám pocit, že žiji velmi šťastný život. Já si ani netroufnu nic tvrdit. Ke mně byl Pánbůh velmi vlídný. Měl jsem štěstí na rodinu, ve které jsem vyrostl, na manželku, na profesi. Takže že bych si něco ordinoval, to ne. Možná bych mohl být trochu pilnější, to by mi nejspíš prospělo. Ale jinak nemůžu říct, že bych chtěl něco na svém životě měnit, já jsem s ním velmi spokojený.

Autor: Karen Doležalová