Richard Müller, zpěvák slovenského původu ověnčený spoustou hudebních cen skládá písně, které si lidé z plných plic zpívají již po generace. V dnešním rozhovoru odhalil něco ze zákulisí své tvorby a fungování v hudebním světě.

Co vás těch x let, co se pohybujete v hudebním světě naučilo o vaší branži?

Že pohybovat se v tomhle světě je velmi náročné a mnohokrát také složité. Vydržet ten tlak bývá často vyčerpávající.

Trvalo dlouho, než jste se v hudebním světě takříkajíc “naučil chodit”?

Netrvalo. Já jsem v tom světě uměl chodit ještě dřív, než jsem uměl zpívat. Pocházím z umělecké rodiny a toto prostředí bylo stále všude kolem mě. Bylo zajímavé v tom vyrůstat.

Máte pořád nápady, jak lidi oslovovat nebo se vám někdy stane, že si sednete, abyste začal tvořit a napadne vás “já vlastně nevím co říct” a musíte někde hledat inspiraci?

Nevím, o čem psát, už dávno. Naštěstí mám výborného kamaráda a textaře Petera Uličného, který to za mě s radostí vždy vykonává.

Kde inspiraci nacházíte?

Ve všem, co je okolo mě. Ve všem, co vidím i prožívám.

Je nějaké téma, ke kterému se i po tolika letech tvorby rád vracíte?

To je jednoduché. Vždycky je to láska. Ta dává životu smysl.

Jaká schopnost je pro umělce nejdůležitější, aby dokázal lidi zaujmout?

Pro mě osobně to spočívá v tom, že si musím s lidmi dokonale rozumět. Já s publikem a publikum se mnou. Potom je to ideální.

Živíte se hudbou, začínal jste jako novinář, vydal jste dvě knihy vlastních fotografií. Je nějaké další médium, které byste rád vyzkoušel?

Strašně rád bych byl režisér nějakého filmu. Zatím pouze dokumentárního. Ještě nejsem tak daleko, že bych měl vymyšlené téma, ale v hlavě mám všelijaké nápady. Tak snad jednou.

Vy jste ve svém životě zažil několik těžkých období. Existuje rčení všechno zlé je pro něco dobré. Dokázal byste najít aspoň jednu pozitivní věc, kterou vám ta doba přinesla?

Naučila mě, že co mě nezabije, to mě posílí.

Autor: Karen Doležalová