Člověk, který srší energií, ale zároveň ví, jaký je to pocit, když se vám vybijí baterky. Herec a zpěvák, který původně chtěl jenom najít partu přátel, spřízněných duší a dostalo ho to až ke slávě a záři reflektorů. To vše a mnohem více je Richard Krajčo, hvězda českého showbyznysu, kterou stejně dobře můžete vidět na vyprodaném stadionu, jako na pódiu kulturního domu menšího města.

Jaká je první věc, které si na lidech všímáte?

Já se lidem dívám na pusu. Nevím proč. Někdo se lidem dívá do očí, někdo holkám na zadek. Mně vždycky pohled sklouzne ke rtům. Možná bych si měl zjistit, jestli to něco znamená.

Při vystoupeních se na pódiu hodně pohybujete, někteří lidé by možná řekli, že dokonce řádíte. Zkombinovat pohyb se zpěvem je ovšem velmi náročné. Připravujete se na vystoupení nějak? Děláte kupříkladu dechová cvičení, chodíte do posilovny nebo berete lekce, jak správně dýchat?

Pohyb na pódiu přišel tak nějak samovolně a když je těch koncertů hodně za sebou, tak se na to ani chystat nemusím. Tělo si na to poměrně rychle zvykne a za ty roky se to prostě naučilo. Ale je pravda že když přišel kovid a my jsme najednou přestali hrát, tak jsem si odvykl a po té delší době mě to až nečekaně vyčerpalo. Takže když nekoncertujeme pravidelně, tak se snažím něco dělat, abych se udržel v kondici.

Vaše nejnovější album se jmenuje Halywůd. Zajímalo by mě, kdyby vám přišel telefonát z Hollywoodu, že chtějí, abyste se podílel na tvorbě nového filmu a můžete si vybrat, jestli v něm chcete hrát nebo pro něj skládat hudbu, co byste si vybral? S tím, že žánr filmu je na vás.

Asi bych chtěl radši hrát. Protože hudba je pro mě víc jako koníček a nemám rád, když musím skládat pod tlakem, což mi přijde, že by v téhle situaci bylo. Před kamerou bych se cítil jistěji. Žánr bych si vybral nějaký thriller, to by mě bavilo, a ideálně kdybych v něm hrál s Bradem Pittem.

Někdy se stane, že má člověk špatný den. Máte nějakou metodu, jak se před vystoupením dostat do dobré nálady, i když se na to zrovna necítíte?

Nevím, jestli bych to vyloženě nazval dobrou náladou, ale když jsem třeba unavený a nejsem si jistý, jestli to zvládnu nebo jestli se dokážu koncentrovat, abych na jevišti předvedl to, co bych měl, tak se pomodlím. Promluvím k tomu nahoře a poprosím ještě o trochu sil nebo nějakou jiskru, aby lidé, co na to představení přišli, dostali to, za co zaplatili.

Myslíte si, že jste svoji vysněnou práci našel nebo jste si ji vytvořil?

Spíš asi našel. Nikdy mě nenapadlo, že by tohle mohla být moje práce. Já jsem jenom chtěl partu přátel, se kterými bych si rozuměl, nějaké společenství, a tak jsem založil kapelu. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Nikdy jsem o tom nesnil. Teď jsem za to neuvěřitelně rád a jsem za to vděčný, protože z toho koníčka a z té vášně se stala má práce.

Kdyby se vám teď splnila všechna přání, myslíte, že by vás to udělalo šťastnějším, nebo by to na vás nemělo dobrý dopad?

To je těžká otázka. Já jsem si těmito věcmi prošel, ty profesní věci jsem si opravdu splnil. Já jsem klukům z kapely slíbil, že jednou budeme hrát na fotbalovém stadionu a když jsme dvakrát vyprodali Strahov, tak jsem došel toho svého cíle. Pak jsem měl rok útlum, myslím, že se tomu říká vyhoření a hledal jsem něco, co mě dostane zpátky. Vrátil jsem se víc k herectví, začal jsem se svou ženou dělat talkshow, což mě moc baví a takhle oklikou mě zase začala lákat ta kapela.
Myslím si, že je důležité mít sny a je důležité s nimi umět pracovat. Někdy jejich splnění může váš život spíš zkomplikovat. Takže já jsem si stanovil další cíle, které se nemusí týkat práce. A je pro mě důležité více si užívat vyloženě ten okamžik toho štěstí.

Autor: Karen Doležalová