Herec a humorista, zakladatel legendárního divadla Sklep Milan Šteindler zavítal do České Lípy. Český herec spojovaný především se satirou a recesí se však nebojí ani mluvit vážně o vážných tématech. V zákulisí kulturního domu Crystal mi sdělil něco z historie divadla, ale i svůj názor na štěstí, strach a jak překonat životní nesnáze.

Spousta lidí si stěžuje, že vymizel humor, jaký byl v České sodě, pořadu S politiky netančím nebo třeba v časopise Sorry. Myslíte, že je pravda, že zmizel? A je v Čechách ještě prostor pro recesi?

Já si myslím, že tenhle styl humoru nevymizel, akorát už není tolik přítomný v masových mainstreamových médiích. Abych uvedl konkrétní případ, já nemám dojem, že by mě humor opustil jenom proto, že už neděláme Českou sodu.

Divadlo Sklep jste založili už na střední škole, chodili spolužáci na vaše představení? A jsou nějací, kteří chodí stále?

Vlastně jsme ho založili už na základní škole právě pro spolužáky. Spousta z nich chodí stále, protože jsme stále dobří přátelé.

Když se studenti pouští do umění, většinou zakládají kapely, co vedlo k tomu, že vy jste založili divadlo?

U mě hlavně hrálo roli, že jsem hudební anti talent. V kapele bych neobstál, ale když občas v některých představeních musím zpívat, tak mi to lidé spíš odpustí, spíš mi to projde.

Vaším divadlem prošlo již sto šedesát osob, je něco, co mají ti lidé společného?

Asi podobný smysl pro humor a přátelství. V minulosti to bylo taky hodně to, že s námi chodili do hospody a hráli s námi fotbal, což bylo oboje hodně důležité.

Myslíte si, že je něco, o čem by se nemělo vtipkovat?

Určitě ano. Je to ovšem složité, když se řekne, že by se o něčem vtipkovat nemělo, tím spíš se člověku chce. Když ale vezmu případ ze současné situace, o zločinech, co se dějí na Ukrajině se vtipkovat nedá, ale o zločincích, co je páchají ano. Protože čemu se nemůžeme bránit, tomu se můžete aspoň vysmát.

Jaká vlastnost dělá někoho dobrým člověkem?

Není to jen jedna vlastnost, ale jejich souhrn. Řekl bych především dobré srdce. To, že je někdo v něčem dobrý ještě neznamená, že je zároveň i dobrý člověk. Nedávno jsem slyšel rozhovor s jedním kolegou z branže, kterého si velmi vážím jako umělce, ale názory, které tam říkal byly opravdu hrozné. Kdybych měl ale jednu vlastnost jmenovat, řekl bych empatie. Mít porozumění pro druhé.

Kdybyste už nikdy neměl z ničeho strach, do čeho byste se pustil, co byste vyzkoušel?

Strach je od toho, aby se překonával. Je důležité, aby se člověk srovnal sám se sebou, aby se přijal takový, jaký je a věděl co chce. Když to víte, když máte vizi, tak můžete svoje strachy překonat. Když nevíte, co chcete, nemůžete toho dosáhnout.

Myslíte si, že štěstí je cíl, kterého máme chtít dosáhnout nebo je to vedlejší produkt života?

Všichni chceme dosáhnout štěstí. Říká se každý svého štěstí strůjce, takže abyste mohli být šťastní, musíte na tom pracovat. Takže jak jsem řekl v předchozí otázce, musíte vědět, co pro vás to štěstí je. Pro někoho je to kariéra, pro někoho láska a abyste toho dosáhli, musíte pro to něco udělat.

Autor: Karen Doležalová