ROZHOVOR S JANOU PAULOVOU

Jakou radu byste dala lidem, kteří by chtěli objevovat zajímavé a nevšední kouty světa, tak jako vy?

Aby si našli zemi, ke které je to táhne a kam by se chtěla vypravit jejich duše. Často si vybíráme místa, na která se podíváme rozumem a často vůbec nevnímáme, co nám radí naše vnitřní vnímání. Kvůli tomu pak často opomeneme místa, která nás mohou pozitivně ovlivnit způsobem, který je těžké rozumem zachytit.

 

Jaký typ humoru máte nejraději?

Ten svůj (směje se), mám velmi ráda situační humor. Navíc mám ráda humor, který se líbí mým divákům. Vždycky, když se smějí na mém představení, dělá mi to velkou radost.

 

Jaké nejzvláštnější jídlo jste při svých cestách ochutnala?

Bylo jich docela dost, ale na nějaká velmi exotická jídla si moc netroufám. Několikrát se mi stalo, že se mi udělalo špatně z nějakého jídla, a to je na cestách velká komplikace. To si radši to jídlo odpustím a zbytek cesty prožiji ve zdraví. Ale když už něco sním, tak to musí být vařené. Tahle metoda funguje jako taková moje pojistka.

 

Jaké povolání jste chtěla dělat, když jste vyrůstala?

Seznam všech povolání, co jsem chtěla dělat skrz všechna ta léta by byl nejspíš velmi různorodý. S určitostí si ale pamatuji, že jsem chtěla být nějakou dobu letuška a poté diplomatka. V těchto povoláních se začala podvědomě objevovat moje láska k cestování. Jo a pak jsem jedno období chtěla být Vinnetou (směje se). Všechna ta přání se mi nakonec svým způsobem vyplnila, protože jako herečka mám alespoň částečně možnost je vyzkoušet. Tedy až na toho Vinnetoua, toho jsem ještě nehrála.

 

Je nějaká země, do které byste se ráda podívala znovu?

Rozhodně do Indie. Je to velmi pestrá a rozmanitá země, která má mnoho co nabídnout. V Indii jsem byla už několikrát a s každou další návštěvou se jen utvrzuji v tom, že tahle země byla jednou z mých nejlepších cestovatelských voleb. Moje dcera tam dokonce žije a už několikrát jsem zmínila, že bych si dovedla docela dobře představit, že tam strávím důchod.

 

Přivezla jste si z Indie nějaký neobvyklý suvenýr? Třeba nějaký zajímavý recept, fotku, kterou jste náhodou pořídila nebo prstýnek, který někdo ztratil?

Víte, že vlastně ano? Pokud se tomu tedy vůbec dá říkat suvenýr. Je to indické přísloví, které jsem si velmi oblíbila. Zní takhle: „Všechno dobře skončí, a pokud ne, tak ještě není konec.”

 

Autor: Karen Doležalová

ROZHOVOR S JANOU PAULOVOU
Menu