ROZHOVOR S PAVLEM ŠPORCLEM

Pokud máte rádi hudbu, tak jste si určitě nenechali ujít koncert fenomenálního houslisty Pavla Šporcla, který na začátku ledna předvedl něco ze svého umu v Jiráskově divadle.

 

Máte nějakého koníčka, kterého by do vás lidé neřekli? Například háčkování nebo lepení modelů letadel?

Dřív jsem uměl plést. Jednou jsem si upletl šálu, ale neuměl jsem plést obrace, takže se mi ta šála samozřejmě celá zakroutila. Jinak takové klasické koníčky jako je lyžování, občas tenis nebo chodíme s rodinou bruslit. Mým hlavním koníčkem je samozřejmé hudba.

 

Je nějaký hudební nástroj, na který byste chtěl hrát?

Určitě na housle. Protože pořád vidím své limity a pořád je co zlepšovat. Jiný vysněný hudební nástroj nemám. Umím trošku na klavír, umím tři akordy na kytaru, povedlo se mi zahrát nějakou tu melodii na klarinet a kdysi dávno jsem dokázal zahrát stupnici na trumpetu.

 

Vy nehrajete na klasické housle, ale i na housle elektrické. Je nějaký zásadní rozdíl v technice hraní? Musel jste se učit nějaké nové prvky?

Úplně ne, snad jen v tom, že elektrické housle mají citlivý snímač, takže se na ně nemusí tolik tlačit. Nehraji na tě tak často, jako na svoje klasické modré housle, naposledy jsem na ně hrál s kapelou Groove Army. To je kapela složená výhradně z bubeníků a moje housle nešly nazvučit tak, aby byly dostatečně slyšet. Takže jsme využili ty elektrické a znělo to skvěle.

 

Z jaké myšlenky vlastně vzešel projekt Na hraně?

Z toho, že já se vlastně snažím najít nejzazší hranici houslí. Protože housle nejsou jen o klasické hudbě, ale přináší s sebou spoustu možností. A v tomhle projektu budu hledat nejenom hranice toho, kam až ty housle můžu dostat, ale i hranice sebe jako hráče na ten hudební nástroj.

 

Hrajete na housle různé hudební styly, na což se vaši fanoušci mohou těšit v již zmiňovaném projektu. Je nějaký hudební styl, který jste ještě nevyzkoušel?

Ještě jsem se nevrhl na metal. Možná mu věnuji trochu prostoru právě v tom projektu. Ale je pravda, že jsem hrál všechny možné hudební styly. Některé bohužel méně než jiné. Třeba jazz, ten mám velmi rád, ale moc často ho nehraji, protože na to není úplně čas. Nehrál jsem zatím repertoár klezmeru, což je židovská hudba. Tomu bych se velmi rád jednou věnoval.

 

Je něco, bez čeho nemůžete být?

Bez houslí a bez své rodiny. Ostatní věci je příjemné mít, ale nejsou to věci, bez kterých bych se neobešel.

 

Kdybyste mohl poslat zprávu do minulosti, co byste vzkázal sám sobě do doby, kdy jste se začínal učit na housle?

Abych víc cvičil stupnice a etudy. Kdybych to dělal, tak bych teď možná nebyl houslistou. Ale na druhou stranu jsem to musel později hodně dohánět a pořád ještě to musím cvičit. Kdybych to tehdy dělal poctivě, mohl jsem být lepším houslistou.

 

Autor: Karen Doležalová

ROZHOVOR S PAVLEM ŠPORCLEM
Menu