ROZHOVOR S MILENOU STEIMASSLOVOU

Ke konci listopadu jste měli možnost shlédnout v Jiráskově divadle skvělou komedii z pera Jakuba Zindulky. Vzhůru dolů bylo skvěle připravené představení se spoustou výborných hereckých výkonů. Výrazná herecká osobnost, paní Milena Steinmasslová se zachovala velmi vstřícně a poskytla mi tento rozhovor.

 

Na jaké představení byste pozvánku nikdy neodmítla?

Na představení, ve kterém by hrál Jude Law, Nicole Kidman nebo nějaký jiný dobrý herec. :-) Také na představení, které neznám a má dobrou pověst. Já mám divadlo velice ráda a pozvání málokdy odmítám.

 

Jak chcete, aby si vás lidé pamatovali?

Nad tím jsem se nikdy nezamýšlela. Upřímně řečeno mě nikdy nenapadlo, že by si mě mohli lidé tedy diváci, pamatovat po delší dobu. Ale nejspíš bych si přála, aby si mě pamatovali jako někoho, na koho se rádi dívali a kdo v nich dokázal vyvolat city nebo je přivést k nějaké myšlence. A mí blízcí a kamarádi, aby si pamatovali, že jsem je měla moc ráda a bylo nám spolu dobře

Hrozně se zapomíná, proto mě to nikdy nenapadlo. Je spousta lidí, na které by se zapomenout nemělo, a přesto se tak stane.

 

Jaké vlastnosti si na lidech nejvíce vážíte?

Když jejich slova odpovídají činům a obráceně.

 

Je nějaká kniha, která ve vás zanechala tak silný dojem, že na ni jen tak nezapomenete?

Spousta. A každá z nich z jiného důvodu. Úžasná kniha je třeba Pán prstenů. To byla první kniha, kterou jsem z žánru fantasy přečetla a žádná další už se jí nikdy nevyrovnala. Ráda mám také Romské pohádky, protože v nich hrdina nedostane nějakou odměnu za to, že je dobrý, jak to často bývá v našich pohádkách. Nabízejí realističtější pohled na svět, kde z toho, že jste dobrý také většinou nemáte nic než dobrý pocit. Nedávno jsem se vrátila k četbě Karla Čapka, který do těch svých, často prostých povídek vkládal hodně moudra. Nebo od Václava Renče básnická sbírka Popelka nazaretská. To byla kniha, která mě uchvátila natolik, že jsme pak v Celetné udělali představení Popelky nazaretské

 

Když už jsme u tématu knih, jaká byla vaše oblíbená dětská knížka?

O letadélku Káněti. To byla první kniha, kterou jsem přečetla celou. Milovala jsem Děti z Bullerbynu a klasické pohádky od Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. Kupodivu mě, když jsem byla holka hodně bavily knihy Julese Verna a foglarovky.

 

Hrála jste v dnes už legendárním seriálu Ranč U Zelené sedmy. Jaký je váš vztah k venkovu a zahrádkaření?

V době natáčení jsem k tomu neměla žádný vztah. A to ani k chovu domácích zvířat. Výjimkou byl náš pes Artur, toho jsem měla velmi ráda.

Dnes už mám zahrádku a ráda se jí věnuji. Ale že bych měla zelené prsty se říct nedá. I tak se pokaždé poštěstí, že každý rok nese plody, a to mi pokaždé dělá velikou radost. Ale to je spíše zásluhou těch rostlin než mým přičiněním.

 

Jaká květina, strom nebo zahradní dekorace nesmí na vaší zahradě chybět?

Rozhodně moje kdouloň. Tu mám velice ráda. Kdouloně jsem si oblíbila proto, že nejsou přešlechtěné, jsou odolné a krásné, a mají fantastické plody.

Na mojí zahradě nesmí chybět stromy. To jsou moje nejmilejší rostliny. Dokonce, když jsme se bavili s dětmi o tom, jaké postavy z knížek nebo filmů bychom chtěli potkat, tak jsem pokaždé vybrala Enty.  Takže já mám ke stromům opravdu blízký vztah.

 

Autor: Karen Doležalová

ROZHOVOR S MILENOU STEIMASSLOVOU
Menu