ROZHOVOR: DASHA

Na začátku září v kulturním domě Crystal vystoupila talentovaná zpěvačka Dasha v doprovodu kapely Pajky Pajk. Část volného času po zvukové zkoušce věnovala tomuto rozhovoru.

 

Blíží se desátá řada Star Dance. Většina lidí má s touto soutěží spojeny nejen moderátory Marka Ebena a Terezu Kostkovou, ale i vás, jako skvělou zpěvačku. Kdyby vám byla nabídnuta možnost se příštího roku zúčastnit jako soutěžící, přijala byste?

Čím jsem starší a jak s každým ročníkem slyším od soutěžících, jak je to náročné, tím víc se ujišťuji v tom, že ne. Je to velká dřina a zabírá hodně času, protože se s tréninkem začíná již několik měsíců předem. Je to psychicky i fyzicky velmi náročné. Proto moc obdivuji všechny soutěžící. Navíc by mě mrzelo, že bych nemohla zpívat s kapelou, což je můj svět, tam patřím víc. A říkám si, ševče, drž se svého kopyta.

 

Je něco, na co byste chtěla mít talent?

Na standardní tance. Každý rok s kapelou odehrajeme celou plesovou sezónu napříč republikou. A i když by tam na tanec stejně nebyl čas, je to hezká představa. Ráda bych ty tance na nějaké dobré úrovni uměla, abych si to mohla taky užít.

 

Máte malou dceru, zpíváte jí ukolébavky?

Spíš, než že bych zpívala dceři, zpívám s ní. Velmi ji to baví a je na ní poznat, že to má ráda. Možná to bude tím, že jsem v těhotenství hodně zpívala. Můj partner hraje na bicí, což dceru fascinuje a velmi se jí to zalíbilo. Má dokonce vlastní dětskou bicí soupravu, takže občas hrají spolu. Hodně teď objevuje hudbu a je vidět, že by v ní jednou mohla být velmi dobrá. Ale to, jestli se rozhodne vydat touhle cestou, je jen na ní.  

 

Detektivky ze 30. let jsou často spojovány s jazzovou hudbou. Příkladem je třeba Phil Marlowe. Lákalo by vás zahrát si v muzikálu laděném do tohoto tématu? A jakou roli? Tajemnou špiónku, šéfku mafiánského podsvětí nebo přímo soukromé očko?

Přiznám se, že na detektivky moc nekoukám, ale je pravda, že když se mi podaří narazit na nějakou dobrou detektivku tohohle typu v televizi, tak mě opravdu baví. Dobrý je třeba detektiv Columbo, tam mě ale občas mrzí, že je děj dost předvídatelný.

Co se role týče, tak se jak herecky, tak povahou cítím hlavně jako kladná postava. Je ovšem pravda, že občas dostanu roli, kterou bych si sama nevybrala. Například v muzikálu Duch hraji výstřední vědmu a v té roli jsem se našla. Vůbec by mi tedy nevadilo, vyzkoušet si nějakou zápornou postavu. Třeba právě představitelku mafiánského podsvětí.

 

Kdyby peníze absolutně nebyly problém a všechno vám bylo hrazeno, do jaké oblasti nebo země byste se ráda podívala?

Já cestuji ráda, takže je to spousta zemí, hlavně těch, kde jsem ještě nebyla. Vlastně celá Jižní Amerika, Austrálie nebo Afrika. Asi nejvíc by se mi líbila cesta kolem světa, při které bych poznávala země, které jsem ještě nenavštívila. A možná ještě Japonsko. Odtamtud jsem se nedávno vrátila a byl to úžasný zážitek. Celkový ráz té země mě uchvátil a přijde mi, že mě to očistilo. Velmi jsem si tam odpočinula, je to opravdu nádherná země.

 

Máte oblíbené místo, na které se ráda vracíte?

Ano mám. Nachází se v pohoří Javorníky na hranicích Moravy a Slovenska. Jmenuje se Portáž a je to pro mě taková srdcová záležitost. Jednou z příjemných vzpomínek je, jak jsem se tam naučila lyžovat. Je tam krásně jak v zimě, tak v létě a mám štěstí, že se tam líbí i mému partnerovi, i když je rodilý Pražák.

 

Je něco, co vám zaručeně zvedne náladu?

Kdysi to byla dobrá muzika. To mi sice zůstalo, ale v současnosti je to rozhodně moje dcera. Špatně se to vysvětluje, ale většina rodičů ví, jak je úžasné mít u sebe své dítě a jak to dokáže člověka nabít pozitivní energií.

 

Ráda vaříte, pamatujete se na první jídlo, které jste uvařila sama?

Bohužel nemám k dispozici tolik času jako dřív. Navíc vařím spíš jídla, která jsou vhodná pro dceru. Takže už to úplně není ta gastronomie, co mě bavila, kdy jsem míchala různá koření a zkoušela zajímavé kombinace.

A první jídlo, co jsem uvařila sama? Nejspíš míchaná vajíčka. U nich začínaly moje první pokusy s vařením.

 

Jak relaxujete?

Starým dobrým spánkem. Spousta lidí by to nejspíš označila za lenošství, ale zjistila jsem, že to mi hodně pomáhá dobít baterky. Často také cestování, někdy se potřebuji dostat pryč z pracovního prostředí a vyčistit si hlavu.

 

Autor: Karen Doležalová

ROZHOVOR: DASHA
Menu